Polepšený hříšník

03.12.2012

Cyklista Tyler Hamilton řekl pravdu o chobotnici svírající profesionální peloton a tím dal před americkými vyšetřovateli poslední hřebík do rakve Lance Armstrongovi.

Vše je podrobně popsáno také v jeho knize „Tajný závod“ s podtitulem „Skrytý svět Tour de France“, která před nedávnem vyšla.

Lež je jako jed. Vysaje z Vás život“, prohlásil nyní již bývalý cyklista. „Teď, když jsem po 14 letech lhaní řekl pravdu, vrátil jsem se do života“ dále dodal.

Ve své knize, která se objevila na pultech v Americe, podrobně popsal propracovaný systémdopingu, v němž jezdci s pomocí lékařů, manažerů a dalších osob unikali dopingovým kontrolám a z testů tak vycházeli čistí. Podle deníků New York Times přináší Hamiltonova zpověď dosud nejhlubší vhled do problémů drog v profesionální cyklistice, kde se také mimo jiné točí miliardy dolarů. Podle tohoto cyklisty se stal Armstrong mozkem a šéfem nejpropracovanějšího dopingového programu v historii sportu.

Samozřejmě si klademe otázku, proč právě Hamilton otevřel tuto Pandořinu skříňku. Právě proto, že měl jednoduše řečeno, smůlu. V roce 2004 po olympiádě v Athénách ho testy usvědčily z dopingu. Po dlouhých letech zatloukání a prohraných soudních sporech padl na úplné dno až do klinické deprese. Nakonec v roce 2010 pochopil, že jediný způsob, jak se z bludného kruhu nějakým způsobem vymanit, je říci pravdu. A to také v tomto roce udělal před vyšetřovateli a o rok později i v televizi CBS v programu „60 minut“. Všechny podvody potom popsal ve své knize, čímž se také zbavil „velkého břemene“.

V roce 1996 dostal nabídku od americké stáje US Postal (Americká pošta), kde v té době již jezdil Armstrong. Na evropském kontinentě také poprvé uviděl, že někteří cyklisté té doby běžně užívají amfetaminy, anabolika a dokonce i známý erytropoetin. Nejrozšířenější zakázanou látkou byla mezi cyklisty látka EPO, která zvyšovala výkonnost a na přelomu století nebyla ještě zjistitelná. Tehdy tři roky jezdil Hamilton Tour de France jako dříč, bez valného výsledku. Teprve až když mu byla o tři roky později nabídnuta možnost brát doping, pochopil, že se velké výsledky tehdy bez dopingu jezdit nedaly. A vše se začalo dařit – najednou předjížděl jezdce, na které v minulosti nestačil. A Hamilton byl nadšen a nebral to jako porušení pravidel fair play. Konečně mohl soutěžit jako rovný s rovnými a to znamená s těmi, kteří brali EPO, či jiné zakázané látky. A tak si píchal injekce EPO, bral „červené vejce“ (testosteron), a když si šel „šlehnout“ doping jenom říkal svým kolegům v kódové řeči, např. že si dá „salsu, terapii nebo Edgara“. Naučil se také pravidla konspirace, jak má ukrývat stopy po dopingu, kde ho může tajně získat, kde bude doping k mání…

Hamilton se tak na základě zlepšených výsledků dostal také k zásadně vylepšené smlouvě. Také se osobně několikrát setkal s osobním lékařem Armstronga dr. Ferrarim, který odebíral cyklistům před závody krev, aby jim ji pak většinou v půllitrovém balení zpět vpíchl do žil na své klinice ve Valencii v průběhu Tour de France. Po transfúzi se cyklisté údajně cítili, jako by jim do žil natekla zázračná energie.

Mezitím žil Hamilton a někteří další cyklisté v neustálém strachu z odhalení. Dopoval vždy jen v noci a to takovou dávkou, aby nebyl ráno odhalen. Když však nastala situace, že přišel komisař neočekávaně v noci, vždy se umně před nimi skryl. Dokonce se mezi cyklisty rozšířil i miniaturní prášek, který se při odběru nepozorovaně, většinou skryt za nehtem, vhodil do nádobky s močí a tím byl vzorek znehodnocen a zakázané látky se při analýze vůbec neobjevily. Když však uviděl Armstrong v Hamiltonovi konkurenci, raději ho vyhodil z týmu.

Díky chybě svého lékaře, který měl zaměnit vzorky krve a neudělal to, byl Hamilton v roce 2004 odhalen. V tomto okamžiku měl jedinečnou šanci říci pravdu, ale tehdy se k tomu ještě neodhodlal. Snažil se před veřejností třeba tiskovými konferencemi nějak obhájit, protože dostal dvouletý zákaz činnosti. Nakonec se od něj odvrátili i samotní cyklisté. V tomto okamžiku si uvědomil, že byl obětován jen proto, aby ostatní mohli i nadále podvádět.

Po uplynutí trestu a několika marných pokusech o návrat do pelotonu, se ocitl na konci svýchsil.Bylo mu 37 let, rozvedl se, utratil milion dolarů za právníky, prodal dům, začal pít a deprese na něj zaútočila plnou silou. A pak se rozhodl říci pravdu.

Nikdo s cyklistůs ním od té doby nepromluvil, protože ho Armstrong označil za zrádce.

Snad jediným čistým cyklistou té doby byl Francouz Christophe Bassons, který odmítl brát doping, a to i přesto, že ho jeho stáj k tomu tlačila. Také si dovolil ve své době tvrdit, že Tour je plná dopujících jezdců. Jeho výpověď byla zaznamenána již v roce 1999. Protože však nebyl vyslyšen a uvědomil si, že nemá šanci porazit podvádějící soupeře a sám dopovat nechtěl, raději s cyklistikou v roce 2000 skončil a to i přesto, že byl v ideálním věku 26 let. Je však pravdou, že toto jméno znají pouze největší milovníci tohoto sportu, běžná sportovní veřejnost ho ani nezná…

Příběh Hamiltona i je i příběhem Armstronga, který se však nikdy nepřiznal a lidé z jeho okolí, kteří ho dobře znají, tvrdí, že to ani v budoucnu nikdy neudělá. I bez osobního přiznání se ze sedminásobného šampiona stejně stal symbolem největšího podvodu v dějinách sportu.

A zde bychom nakonec mohli nalézt i jedno ponaučení – podvádět se nevyplácí, pravda většinou nakonec vyplave, dříve nebo později, na povrch. Angličané mají jedno hezké přísloví: „Dobré svědomí je ten nejměkčí polštář“ a dopingoví hříšníci, i když zatím nebyli odhaleni, ho mají určitě pořádně tvrdý a klidně spát nemohou…


Počet přístupů: 2292